Nebudu kecat, tohle mě trošku dojalo. A jako pořád ještě relativně čerstvej tatík si to beru sakra osobně 😇

Nechal jsem si vyrobit nálepky, protože jsem chtěl na pozorováních dětem dát i nějakou drobnost na památku. A ukázalo se to jako super nápad! Stovka nálepek zmizela, jak štrúdl v mojí bezprostřední blízkosti.

Netuším, jaký je jejich osud. Zda končí zapomenuté, vyhozené, nalepené na sloupu veřejného osvětlení či opravdu využité.

Ale tahle jedna se dostala přesně na to místo, kde měla být. A vzkaz od tatínka tomu dodává ještě ty správný grády:
„Takhle si náš mladej označil dveře do bytu. Jen malé nakopnutí, že to má smysl. Protože kdo ví, čemu se bude, i třeba díky Vám, věnovat…“

Díky moc! ♥

Dan s tatínkem mě navštívili už dvakrát na pozorování pro veřejnost v ulicích Olomouce (už brzy zase!). Klučina přišel vybavený svým sešitem, tužkou a sadou otázek, za které by se nemuseli stydět ani na státnicích z fyziky.

Každé moje slovo nadšeně hltal, zuřivě zapisoval poznámky a pečlivě překresloval jak Jupiter a Měsíc v dalekohledu, tak dalekohled samotný.

Objednávám 300 nových nálepek 😊 ... Zobrazit víceZobrazit méně

⭐🎁❤ Darujte a pojmenujte hvězdu! Fantastický, originální, romantický, dech beroucí a kule rvoucí dárek! ❤🎁⭐

Až na to, že ne.

Ono to zní strašně dobře a hezky. Až příliš.

Protože to tak zkrátka není. Hvězdu nikomu darovat nemůžete (co byste s ní taky dělali?) a ani ji nemůžete (oficiálně) pojmenovat.

Možná už jste na tento „dárek“ narazili. Možná jste jej dostali. Možná jste ho i někomu darovali… (V tom případě se omlouvám, ale jakožto certifikovaný hnidopich vám musím zkazit radost.)

Hvězdy už svá jména mají. Ty nejjasnější a nejdůležitější možná znáte – Polárka, Sirius, Vega, Proxima Centauri… Taky jsou pojmenovány podle jejich hvězdné velikosti a souhvězdí, tak třeba Regulus je Alpha Leo.

Ty menší a nevýrazné mají přiřazené katalogové číslo, které už moc zajímavé není. Takto evidovaných hvězd vedeme stovky milionů, třeba jako HD 80536.

A ani jednu z nich si oficiálně nemůžete pojmenovat, jak by se vám zachtělo. (Sami jí samozřejmě můžete říkat, jak se vám zachce.)

Jak tedy funguje „darování“ hvězdy?

💰 zaplatíte 500-3700 Kč (skoro čtyři litry???)
🧾 obdržíte dárkový certifikát s informacemi o „vaší“ hvězdě
✅ to je všechno.

V žádném oficiálním registru se jméno vaší hvězdy nezmění. Ve vesmírném katastru hvězd nebudete uvedeni jako noví vlastníci (protože jsem si ho teďka vymyslel a nic takovýho neexistuje.) Hvězda může mít dokonce i více vlastníků, protože ji prodejci mohou prodat opakovaně anebo ji prodává více prodejců.

Možná si říkáte – jaktože to sakra není podvod?

Protože není. Všechny tyto informace jsou uvedeny na stránkách prodejců, byť jsou mírně schované, kupující je má tedy plně k dispozici.

Čas od času se mě někdo zeptá, kde svou hvězdu najde. Jedna paní dostala hvězdu ze souhvězdí, které od nás není pozorovatelné, jiný pán zase dostal hvězdu, která svítí natolik slabounce, že ji nejde vidět ani v (mém) dalekohledu.

No a že jsou hvězdy vyprodané, je už pak jenom třešnička na dortu 😆

Pokud chcete obdarovat vesmírného nadšence, můžete mu ode mě zapůjčit hvězdářský dalekohled anebo ho rovnou vyslat na soukromé pozorování.

To je skutečné ✨ ... Zobrazit víceZobrazit méně

Tak tohle pozorování byl trošku průser. 💩

Ne že bychom nic neviděli. I přes otravný písek ze Sahary, který vytváří drobnou mlhu, jsme se totiž podívali na řadu nádherných vesmírných objektů. A užili jsme si fakt krásnou hvězdnou noc. Jen s takovou drobnou nepříjemností.

Místa, kde spolu pozorujeme oblohu, záměrně volím dál od měst, kde se nám nad hlavami ukáže úplně jiná obloha než uprostřed náměstí. Ne vždycky tam ale vede úplně kvalitní silnice. Bída jako D1 to sice není, ale občas se na nich najde nějaký ten šutrák, sem tam výmol.

Jako vždycky jsem dorazil na stanoviště o hodinku dřív, abych nachystal veškerou výbavu. Když už byly dalekohledy, okuláry, filtry a vůbecvšecko připravené, vyhlížel jsem svoje zákazníky.

Dnes to byla rodinka, kde vesmírné pozorování daroval tatínek celému rodu. Vypravili se tak za mnou ve dvouvozidlové flotile ve složení dědeček s babičkou, rodiče a dvě děti.

Jenže na místo dorazilo jen jedno auto. Druhé zůstalo trčet asi kilometr od nás s pneumatikou na maděru, jako když hvězdu vcucne černá díra.

Fakt dobrej start…

Tatínek se vydal řešit auto za dědečkem, zatímco zbytek rodinného ansámblu zůstal se mnou a dalekohledy. Musím říct, že zatímco chlapi řešili technické problémy, my jsme si užívali hvězdnou pohodu, i když trošku profukovalo.

Drobným zádrhelem bylo i to, že malá Terezka se trošku bojí větrných elektráren a my jsme přímo pod jednou stáli. Ale jen co jsme začali koukat na hvězdy, všechno bylo v pořádku.

Pánové mezitím obvolávali odtahovky. Jedna, druhá a třetí postupně řekly, že dneska to fakt nepůjde a když bude možnost, auto vyzvednou „snad zítra“.

Jelikož už bylo docela pozdě a vítr zesiloval, padlo rozhodnutí vyrazit ku domovu. Děti s babičkou a maminkou vyrazily, zatímco pánové čekali u auta, až je babička vyzvedne. A telefonicky trvali na tom, že i já se mám sbalit a vyrazit ku domovu.

Ale to by teda za mě nešlo. Nasedl jsem do auta, pro oba pány dojel k píchlému autu a odvezl si je k teleskopům. Když už mají čekat, tak se u toho snad můžou dívat i do vesmíru, že jo…

A byla. To. Paráda!

Dědeček je taky nadšený hvězdář a menší dalekohled má doma. Spolu jsme se tak předháněli v tom, kdo pojmenuje víc hvězd a rozpozná víc souhvězdí a kdo už ulovil jakou dvojhvězdu.

Byla to plichta, ale náročný souboj. A velmi příjemně jsme si tak zkrátili čekání na náhradní odvoz.

Oba pány jsem pak dopravil k jejich odvozu, aby babička nemusela jezdit přes zrádný terén. Pak už jen zbývalo sbalit dalekohledy a vyrazit pomalu ku domovu.

Během cesty jsem ještě zvládnul přemluvit jednoho ježka, že není úplně ideální dávat si šlofíčka uprostřed silnice, ale hromádka trávy poblíž je určitě lepší.

Zkrátka běžný pracovní den.

Teda v mým případě spíš noc.

(Jo a auto už mají zase doma i s novou gumou, takže všecko dopadlo dobře.) ... Zobrazit víceZobrazit méně